Stavba kolejiště - začátek

Když proběhlo dvouleté studium a brouzdání po diskuzních fórech na téma "vláčky", při kterém jsem zároveň intezivně projektoval budoucí tratě, bylo přistoupeno k přípravě potřebných prostorů.

Možností bylo hned několik:

1) zabrat mladší dceři její "pokojíček", který se rozprostírá na cca 3/4 plochy podkroví rodinného domu.

2) využít nepoužívanou část bývalé stodoly, vzdálené  cca 80 m od domu.

Bod 1) jsem vyloučil, protože by byl brutálním zásahem do zaběhlé rodinné pohody. Umístění kolejiště do stodoly se stalo aktuálním, svými rozměry a polohou je vyhovující. Navíc skýtalo výhodu jisté vzdálenosti od domu, takže nehrozilo, že budu pod přímým dozorem, když se do svého depa uchýlím.       

 

A tak jemným modelářským pracím předcházela hrubá zednická. Nejprve jsem si řekl, že prostor mezi plnými vazbami krovu v délce 7,0 m mi bude dostačovat. Vycházel jsem z toho, že v dětství jsem měl vždy kolejště maximálně o rozměrech 1,5x2,5 m. Moje odvěká touha po velikém kolejišti se tímto zdála být tedy dostatečně ukojena. (Musím ale přiznat, že dnes, po čtyřech letech výstavby už lituji, že jsem jednu vazbu nevyřezal a alespoň o jedno pole celou místnost neprodloužil). Ne snad proto, že by bylo na stávajícím kolejišti málo práce, ale hlavně bych ponechal kolem rámů více prostoru na pohyb návštěvníků.    

Nakonec tedy vznikl podkrovní prostor o půdorysném rozměru 7,0 x 5m, ze dvou stran s částečně zkoseným podhledem. Chtěl jsem daného prostoru využít co možná nejvíce a proto byly ponechány mezi jednotlivými segmenty pouze průchody v šířce od 150 cm do 70 cm. Tedy jsem si říkal, že jakákoliv návštěva se tudy protáhne, ale nenapadlo mě, že s věkem budou tak rychle přibývat vlastní kila...

No, teď už nic bourat nebudu, to si nechám do příštího života, nebo svým případným pokračovatelům.