elektroinstalace

Digitál - nebo analog?

Tato otázka je často přetřásána na disluzních fórech. Když jsem  v roce 2008 po mnohaleté pauze znovu objevil kouzlo milovaného železničního modelářství, byl jsem chvíli v šoku z toho, jak se technologie a s tím spojené možnosti posunuly. Když jsem se rozhodl začít znovu stavět kolejiště (své již čtvrté), ani na chvíli jsem neváhal s využitím digitálního ovládání. U trakce je to úplně bez pochybností, protože to, co tenhle systém dokáže, mohlo být v dobách mých prvních kolejišť nanejvýš nesplnitelným snem. Především skvělé plynulé rozjezdy a zastavování mě fascinují, protože dobře pamatuji, jak jsem v analogu rozkouskovával koleje po pěti centimetrech na samostatné úseky, napájené přes kumulující se řadu odporů, pomocí nichž jsem dokázal lokomotivu postupně jakoby plynule zastavit bez použití reostatu. V analogu si dokážu poradit - troufnu si říct - s ledajakými fintami. Už jako dvanáctiletý jsem s tátou sestavoval plné reléové skříně na třísvětelný autoblok. Žádná bistabilní relé, ale telefonní relátka s přídržným kontaktem apod. Když jsem nyní objevil nekonečné kouzlo systému ABC, což není nic jiného než automatická kontrola brždění, byl jsem v sedmém modelářském nebi...

V programování jsem ale slabý jako čajíček, a tak jsem se rozhodl pro jakýsi hybrid - tedy kombinaci obou systémů. Drátů a různých kabelů mám v dílně kilometry a rovněž cena DCC komponentů je mnohonásobně převyšující oproti součástkám, z kterých si umím sám něco sestavit za pár korun. Moje kolejiště je tzv.domácí, ale na domácí poměry je dost rozložité, dlouhé a rozsáhlé. S ohledem na to, že vše dělám úplně sám, ho lze vlastně označit za obrovské. Celková délka položených kolejí je kolem 150 m. Proto vybuduji v širé trati mimo hlavní nádraží a v dalších menších nádražích autoblok s využitím ABC, ovládaný pomocí jazýčkových relé. Na dvoukolejce bude autoblok světelný a na jednokolejce budou návěstidla mechanická. Jednokolejka bude s plně automatizovaným provozem a automatickou výměnou souprav ve skrytých úsecích. 

Plný digitál v hlavním nádraží:

Rozhodl jsem se tedy pro plné digitální ovládání trakce a v případě příslušenství bude digitál na hlavním nádraží a všech skryťákách. Tato fáze asi nastane jako poslední, protože se mi nechce dělat s ovládacím pultem a pravděpodobně v budoucnu požádám svého téměřzeťáka - počítačového magora - o zprovoznění pomocí dotykového displeje. Na to si nyní netroufám a nádraží zatím mohu ovládat pomocí myši. Ušetřený čas věnuji stavbě jako celku, neboť to je ještě dlouhá cesta. 

Hybridní řešení v ostatních částech kolejiště:

Dvoukolejka byla rozdělena do dvanácti úseků s třísvětelným autoblokem, z nichž tři úseky jsou vlastně nádraží, kde se pomocí vjezdových návěstidel řídí provoz před nádražím. Jednokolejka ve tvaru "psí kosti" umožní automatický nezávislý provoz 4 až 5 souprav. V Nádraží N4, N1, v zastávce a ve skryté vratné smyčce se mohou vlakové soupravy vystřídat. Tím se pro pozorovatele dojem dlouhé trati zvětšuje a doba průjezdu jednoho vlaku celou tratí tam a zpět ohromně násobí.