bastlení v elektrice

Analogový autoblok s využitím funkce ABC

Rozhodl jsem se vyšetřit nějaké finance na vozový park tím, že si zbastlím nějaké komponenty na autoblok dvoukolejky. Kupovat předražené prvky BM1-3 se mi nechce, obvzlášť když vím, že součástky na ně se dají obstarat řádově za deseti koruny. Na dvoukolejku, která je tvořena celkem 12-ti sekcemi, bych takových profesionálních výrobků potřeboval dvanáct, což by odpovídalo ceně, za kterou pořídím pěknou mašinu včetně ozvučení.

Nakoupil jsem tedy součástky (diody, rezistory, ledky a pár miniaturních relátek včetně patic), ze staré plastové desky nařezal destičky, nakreslil si jednoduché schema a dal se do díla. O vánočních svátcích - místo čumendy na pohádky - jsem zhotovil celkem 20 kusů takových malých zařízení. 12 jich bude třeba na dvoukolejku, několik potom do jednokolejky a zbytek tvoří náhradu...

S tištěnými spoji si tedy lámat hlavu nehodlám. Součástky osadím do destiček a ze spodu vše jednoduše proletuji drátky z rozebraného telefonního kabelu. Fajnoví elektrikářští odborníci jistě nad tímto řešením ohrnou nos, ale učel to splnilo, místa na instalaci je spousta, stálo mě to pár korun a jen nějaký čas s pájkou v ruce...

 Tak takhle vypadá zbastlený prototyp autobloku shora...

A ještě schema.

Vyrobeno, odzkoušeno, možno dáti do sériové výroby...

Chvála jazýčkovým kontaktům !!!

Jazýčkové kontakty budiž pochváleny !  S nimi je radost vymýšlet automatizaci kolejiště ! Své pseudoBM3 pěkně pospojuji a spínat je bude projíždějící vlak prostřednictvím jazýčků, zapuštěných mezi pražce. Používám typ KSK 1A46 (2x12mm, 1x spínací kontakt, 0,5 A). To k sepnutí relé stačí a rozměr je jako dělaný pro zabudování mezi pražce napříč kolejí.

Jak bez úhony instalovat jazýčkové relé do již hotového železničního svršku:

Měl jsem trochu obavy z instalace křehké skleněné trubičky do již napatinovaného podloží. Zde se ale ukázala obrovská výhoda karimatky. Mezi pražci se dá totiž snadno v karimatkovém podloží vyšťourat malý tunýlek a tím opatrně prostrčit miniaturní jazýčkový kontakt i s již naletovanými drátky. Udělal jsem si jednoduchý háček z měděného drátku a tím opatrně trubičku přizvednu do líce s pražci. Celé zařízení potom stačí zpětně zaštěrkovat, prolít lepidlem a zapatinovat. Jazýčková relé v neviditelných částech osazuji nad pražce o něco výše - pro vylepšení spolehlivosti. Několik obrázků z montáže viz sloupec vlevo. 

Takže jak to celé funguje ?

Z hlavního nádraží  na dvoukolejku vypravím několik vlaků za sebou a dále přebírá řízení soustava mých pseudoBM3. Po projetí sekce vlak za návěstidlem sepne přes jazýčkové relé 1. pseudoBM3, tím se rozepne izolovaný úsek před návěstidlem, rozsvítí se červená a uvede se v činnost funkce ABC. Následující souprava plynule zastaví před návěstidlem. První vlak pokračuje k dalšímu návěstidlu, přehodí ho do stavu zastavení, zároveň odblokuje první úsek a rozvítí zde žlutou. Druhý vlak se může pomalu rozjet do druhé sekce. První vlak při dojezdu za třetí sekci odblokuje sekci druhou na žlutou a první sekci zpět na zelenou. Tak to je zjednodušený popis principu autobloku. Je důležité, že se mi na poměrně dlouhé trase dvoukolejky vlaky nikde nedoženou a nesrazí. Trochu zlomyslně a nemodelářsky si vychutnávám, když pomalá souprava vpředu "zdržuje" za ní jedoucí rychlík a vždy ho automaticky donutí k zastavení... A to krásné plynulé zastavení a rozjezd !       O tom se nám ve věku reostatů na FZ1 snad jenom snilo.  

Hlavní nádraží N1 a N3 jsou samostatné oddíly autobloku. Před nádražími lze vlaky zastavit vjezdovým návěstidlem manuálně a poté opět manuálně odblokovat.