Popis koncepce kolejiště

Plán mého kolejiště vznikal velmi dlouho na monitoru v programu CAD. Když jsem znal přesné rozměry místnosti, mohl jsem kombinovat a skládat trasy kolejí donekonečna. Když už jsem byl u 32. verze, řekl jsem si DOST! Musíš se už rozhodnout! Nebo nezačneš se stavbou ani za další rok, a přitom byla místnost ve stodole již připravena. Pracovně jsme jí říkali "ateliér" Teprve později se ujal názem "Depo", nebo častější "Mašinkárna".

Rozhodl jsem se tedy pro variantu číslo 6 a začal truhlařit - tedy připravovat podkladní rámy.

Základní koncepce:

Kolejiště je koncipováno jako dva provozně samostatně provozovatelné tratě. Na nich lze po kolejích dojet do celkem čtyř nádraží a tří skrytých nádraží. Zatím jsou označována pouze číselně N1 - N4 a SN1 - SN3, protože doposud neproběhlo výběrové řízení na jejich názvy. Při návštěvě kolejiště se ocitáme ve III.epoše, někde kolem roku 1964-1667. Po kolejích se prohánějí parní lokomotivy, ale už je možno postupně provoz zpestřovat motorovým provozem. První dieslové mašiny rachotí.

Dvoukolejka:

Dvoukolejka je uspořádána jako takzvaně "falešná". To znamená, že na dvou koncích ve skrytých částech jsou vratné smyčky. Jedná se o provoz mezi dvěma nádražími, kdy právě systémem falešné dvoukolejky vzniká běžnému divákovi dojem, že se souprava odbavená z nádraží vrací po delší době zpět z opačného směru a na jinou kolej. Tím se simuluje skutečný provoz, kde se nejezdí do kruhu, ale tam a zpět. Výměnami souprav ve dvou skrytých nádražím se ještě více umocňuje dojem dlouhé trati. Na dvoukolejce bylo položeno asi 100 m kolejí. Ve skrytém nádraží SN1 bylo položeno 7 kolejí , SN2 s SN3 jsou dvoukolejná. Dvoukolejka bude v širé trati automaticky řízena třísvětelným autoblokem. 

 

Jednokolejka:

Jednokolejka je provozována mezi třemi nádražími, ve kterých navíc může docházet k výměnám vlakových souprav ve skrytých částech. Jedno nádraží je společné s dvoukolejkou. Na jednokolejce je provoz plně automatizován mimo hlavní nádraží. Na hlavním nádraží může dojít k manuální výměně vlakových souprav a je možné také přejíždět do okruhu dvoukolejky a naopak. V podstatě je schema trati jako tzv. "psí kost" - to znamená, že na obou koncích jednokolejky jsou vratné smyčky. Nemám rád ježdění do kruhu. Ve skutečnosti se přeci do kruhu také nejezdí...Na jednokolejce bylo položeno asi 50 m kolejí.